Když člověk pracuje coby zaměstnanec a nevzniknou nějaké mimořádné okolnosti, je mu zaměstnavatelem poskytována hrubá mzda. To jsou peníze, které pro onoho zaměstnance firma vyčlenila a které by za ideální situace i dostal. Jenže situace nikdy ideální není, a proto člověk nakonec dostane daleko nižší mzdu čistou, zatímco rozdíl spolkne stát v podobě daně z příjmu a zdravotního a sociálního pojištění.
S tím, že se musí platit takové odvody, prostý člověk nehne. Mocní tohoto světa je nařídili a není obrany. Tolik a tolik procent se má pracujícímu člověku z jeho hrubé mzdy ukrojit a také se tak nevyhnutelně stane. Smůla.
Jediné, co může zaměstnanec na těchto odvodech ovlivnit, je skutečnost, že se dají někdy využít i možnosti určitých úlev na výše zmíněné dani. Pokud se splní podmínky, stát takovému člověku nesebere na dani z příjmu tolik, kolik je automaticky nastaveno. Čímž si ale zaměstnanec obvykle nepolepší. Protože ony různé možné slevy na dani neslouží k tomu, aby se pracující a vydělávající lidé více poměli, ale proto, aby se jim kompenzovaly některé výdaje, jež tito mají a jež by je znevýhodňovaly ve srovnání s ostatními lidmi.
Mezi možnosti, jak ušetřit na dani z příjmu, patří třeba i příspěvky odborovým organizacím https://www.kalkulackacistemzdy.cz/danove-priznani-prispevky-odborovym-organizacim. Když je člověk odborářem, prostě musí platit členské příspěvky. A aby je nemusel platit sám, může si je odečíst právě ze základu daně. Takto si lze odečíst z daně až tři tisícovky ročně a současně nanejvýš 1,5 procenta zdanitelných příjmů ze závislé činnosti a funkčních prožitků spolu se zdaněním srážkou podle zvláštní sazby daně.
Když chce prostě člen platit členské příspěvky své konkrétní odborové organizaci, jejímž je členem, nemusí tak činit ze svého. Stát mu to odpustí na dani stejně jako některé jiné konkrétní výdaje. Snad proto, aby někdo chtěl být v odborech.