Když se na této zemi začalo vyrábět železo, nebyla ještě civilizace tak nějak moc rozvinutá, a ještě nebyla tato planeta přelidněna. To přišlo až časem, stejně, jako zušlechťování železa jako takového. Stávala se z něj ocel, a to pomocí dýmačky a později dejlováním nebo pudlováním. Později přicházely nové technologie a v současnosti se převážně používá kyslíkových konvertorů, nebo elektrických pecí. Výsledek je pak skutečně kvalitní ocel, kterou však lze ještě dále zpracovat, přidává se do ní třeba chrom, nebo také wolfram.
Tyto dva kovy jsou na Mohsově stupnici hodně vysoko a čím více je jich přidáno, tím je ocel pevnější. Nesmí se to však přehnat. Z takto vyrobené oceli se pak dělají další a další věci. Například různé trubky, matice, šrouby a také hřebíky. Tyto slynou vysokou pevností a zcela jistě se vám při zatloukání neohnou. Něco jiného je pak pružinová ocel plochá, která vzniká zpočátku stejným postupem, ale nakonec se hodně liší od té klasické. Tato se používá tam, kde ostatní ocel nebo klasické železo není vhodné, nebo by zde nemohlo plnit svoji funkci. Ovšem to už musí posoudit ten, kdo tu věc vyrábí.
A ten, kdo ji tam bude montovat. Každá ocel je totiž svým způsobem vyrobena tak, aby se mohla používat v různých prostředích, takže třeba musí snášet extrémní teploty, nebo naopak extrémní mrazy. A nejde samozřejmě pouze o teploty, ale také tah, tlak, oděr a spoustu dalších aspektů, které se berou v potaz, když se vybírá, který druh ocele bude na tom či onom místě nejlepší. Na to už tady máme vědce, kteří by to vše měli otestovat a vyřešit. Kvalitní ocel se pak používá například v automobilovém průmyslu, ale může se použít při výrobě klikových hřídelí, nebo různých podobných věcí. Pokud chcete vědět více, tak v tom není problém. Stačí kliknutí na odkaz, který je výše v článku a ocitnete se na webu kde je toho více.